Vláda souhlasí s půjčkou 38 miliard na pomoc EU. Kocourkovská vláda zaplatila (ještě to musí odsouhlasit parlament, ale ten funguje jako vládní hlasovací automat, takže to můžeme považovat za hotovou věc) výpalné MMF a má možná na celý rok vystaráno, než banksteři opět zaklepou na dveře. Kalousek a spol. zaplatili místo původně požadovaných 90 mld jen 38, takže se může stát, že MMF vymahačka to bude považovat jen jako první splátku. Zadlužený stát, který se dávno nedokáže ani minimálně postarat o vlastní občany "půjčuje" (pěkný eufemismus) 1,5 mld eur mezinárodnímu měnovému fondu. Pikantní je, že na půjčku si od něj a ECB musel sám půjčit.

Oficiálně je tato půjčka vysvětlována vovcím jako naše povinnost, abychom mohli zůstat v tomto elitním klubu bankrotářů. Ještě větší drzost je argumentace čerpání dotací z EU na tzv. operační programy. Ty byly vyjednány v rámci přístupových rozhovorů ještě předtím, než nějaké euro začalo platit a současně byly vykoupeny přijetím značně omezujících podmínek a diktátu ze strany EU. Někdy to stálo život celá dřívě prosperující odvětví (cukrovarnictví). Euro je stejně jako celá EU mrtvý kůň a těch 38 miliard další ze sázek na něj.

Kniha nizozemského fotografa Pietera Wisse "I believe in 88," je dokumentací jeho měsíčního pobytu ve východoněmeckém Wismaru v prostředí místní neonacistické komunity. Pikantní na tom je, že sám Wisse byl jako mladý anarchistou a při jedné antifašistické demonstraci utrpěl při pouliční bitce zranění. I tak se chtěl jako dospělý přesvědčit, co je pravdy na všech těch pověrách o zlých neonacistech co žerou děti, kterými ho oficiální propaganda a soudruzi anarchisté během let krmili. Výsledkem je zajímavá konfrontace skutečnosti s mýty a předsudky, která je v knize zachycena prostřednictvím Wissova objektivu.

Předmluva:

20 dubna 1995, Vídeň, Rakousko

Byl jsem puberťák, čtrnárciletý buřič. Jel jsem s kamarády do Vídně na demonstraci proti pravicovému extrémismu. Identifikoval jsem se tenkrát s anarchisty a levičáky. Co přesně levičáci nebo pravičáci chtějí, to jsem neměl ani tušení. Neonacisty jsme ale brali jako zlá zvířata. Ještě než jsme došli na místo, narazili jsme na skupinu neonacistů; holé hlavy a to jejich oblečení. Hledali příležitost pro střet a nakonec to bitkou i skončilo. Jeden kluk, asi sedmnáctiletý, byl přímo proti mě. Držel v ruce nůž. Oba jsme se na sebe pár vteřin dívali. Neviděl jsem žádné zlé zvíře, ale člověka jako já, mladého a dožadujícího se pozornosti. Oba jsme byli v tu chvíli na špatném místě. Ale i tak, pravděpodobně kvůli tlaku těch ostatních kluků, kteří tam byli s ním, se rozhodl, že mě bodne do břicha...

Ideozločin, to věru není nějaká lecjaká věc. Stačí málo a kouká z toho pěknejch pár let. A můžete stokrát říkat, že jste vopravdu, ale vopravdu nevinný, protože Kristus Pán byl taky nevinnej a taky ho ukřižovali. Tady musí bejt člověk vopatrnej.

Když jsem se dozvěděl o posledním nemedializovaném případu ideozločince, kterého gestapo odhalilo v jednom pražském bazénu, začalo to ve mě hlodat. Na šourku mám totiž mateřské znaménko na první pohled připomínající Thórovo kladivo a na druhý pohled zase hlavu Elvise Presleyho. Jenže co kdybych ten šourek někdy použil v místě, čase a způsobem tak, že by to znaménko najednou nepřipomínalo na první pohled Thórovo kladivo, ale svastikový kříž a na ten druhý zase hlavu Rudolfa Hesse? Co pak?

Znaménko se nedá bez ztráty reprodukčních schopností jen tak odstranit a chtěl jsem vědět, na čem doopravdy sem. Potřeboval jsem tedy poradit od někoho, kdo se v této oblasti dobře vyzná. Od skutečného znalce. Dozvěděl jsme se, že jím má být jakýsi Mazel. Naneštěstí jsem se potom na internetu dočetl, že je kvůli své víře takový celý podjatý a tak pověsil posudky na hřebík. Dalším znalcem v oboru má být nějaký doktor Svoboda z Brna. Podle ceníku jeho služeb se musí jednat o skutečné eso.

Už nějakou dobu se internetem virálně šíří šokující videa, která pořizuje Oskar Dobrovodský ze slovenských Malacek jako takovou malou ukázku svého každodenního soužití s cikány. Celý ten seriál je příšerný a nechutný. Hollywoodští filmaři a psycho produkce různých béčkových hororů, exploitů a slasherů, co si láme hlavu nad tím, čím šokovat a jak natočit ještě více nechutnější  a zvrhlejší film než ten předešlý, by se pro inspiraci měla vydat někam, kde žijí cikáni.

V Rumunsku zuří protivládní protesty a nepokoje. Nejvíce živo bylo o víkendu, ale protesty pokračovaly i v pondělí. Uklidnění nastalo až dnes. Při srážkách s policií utrpělo podle odhadů zranění až 50 lidí. Že jste o tom z českých korporátních a vládních médií neslyšeli ani ň? Už jste si mohli zvyknout. Momentálně je v kurzu převrácená italská loďička. Při přemítání o situaci v Rumunsku by si lidé mohli začít klást jednoduché otázky na něž bývají zpravidla nepříjemné odpovědi. Řecko nám ještě "vysvětlí" obvyklou demagogií, o Islandu raději mlčí stejně jako o Španělsku a o Rumunsku, kde řeší stejné problémy jako u nás akorát že radikálněji, jakbysmet. Lepší je se zajímat, zda byl kapitán Gigolo sjetej nebo ne (btw: jeden hint k tomuto tématu - ocení především fanatičtí uctívači sionismu).

Nepokoje zažehla "vládní krize" způsobená rezignací populárního ministra zdravotnictví palestinského původu Raeda Arafata, který odmítal blahodárné reformy zdravotnictví tak dlouho, až byl naopak silně nepopulárním presidentem Basescem odejit. Rumunsko je jednou z nejchudších zemí EU a její úroveń zdravotní péče se ve světě neblaze proslavila díky filmu s poněkud spoil názvem Smrt pana Lazaresca. Ten film sice nastavuje zrcadlo rumunskému systému zdravotnictví, ale když si divák odmyslí ty cizí nápisy, tak mu připadá, že se celou dobu točilo Na Bulovce.

Adobe Flash Player not installed or older than 9.0.115!

Vláda, resp. president (Rumunsko je polopresidentská republika, čili jejich president je takový náš Klauso-Nečaso-Kradousek...brrr) se soustředí především na to, aby si pro sebe a svou mocenskou kliku nakradl z veřejných peněz co nejvíce a zároveň aby poskytoval dostatečný servis "trhům," bankéřům, spekulantům a ostatním zahraničním vlastníkům "rumunských" výrobních prostředků.

Adobe Flash Player not installed or older than 9.0.115!

Tzv. soudní znalec na extrémismus, expert na "závadový diskurz" Ivo Svoboda vysvětluje před soudem v případu, kde je obžalovaný viněn z nošení trička (!) s obrázkem kladiva a meče, proč jsou tyto symboly podle něj jasnou propagací nacismu a proč jsou tolik společensky nebezpečné.

Ve svých myšlenkových abstrakcích se přitom dostává doktor Svoboda pozoruhodně daleko. Až člověka mrazí.

Je děsivé, za co je možné v České republice po roce 89 soudit člověka a ještě děsivější je způsob "dokazování" ne nepřipomínající středověkou inkvizici nebo politické procesy z dob totalitních režimů, kdy bylo možné obžalovanému prokázat také všechno, co obžaloba chtěla.

-------------

Více o "wearcrime" případu zde.

O panu Svobodovi zde, zde nebo zde.

A o řeholi současných politruků, tedy znalců v oblasti "extrémismu," závadových textů a zástupných symbolů zástupných symbolů zde.